Rozdíl mezi PPR a NA

21. 3. 2009 23:16
Rubrika: Otázky

 

PPR vs NA aneb pročpak jedno hříchem jest a druhé ne.

Tento článek pojednává o metodě PPR (přirozeně plánované rodičovství) a o použití NA (neabortivní antikoncepce = nedochází k usmrcení oplozeného vajíčka). Nebudu se zde zabývat, která metoda je lepší, spolehlivější atd., spíš se chci zaměřit na to, proč jedna metoda je ŘKC dovolena a druhá ne.

Toto téma zde hodně mladých lidí názorově rozděluje. Najednou nejsme na jedné vlně, ale vznikají vlny dvě :-)

Proč je tedy použití NA podle učení ŘKC hřích? Oplodněné vajíčko tím zabito není. Myšlení lidí je stejné („ … cíl konání je stejný: vyhnout se početí při pohlavním styku ... „ - cituji z ToBova blogu).

ToB ale píše dále: Uživatelé PPR (na rozdíl od uživatelů antikoncepce) přijímají skutečnost, že pohlavní styk v plodném období může vést k novému životu“ . Tato věta je mimo, protože pokud dítě chci tak podle metody PPR právě souložím v plodném období, pokud jsem vyznavačem NA a dítě chci, nepoužiji NA. A na tom přece ta metoda PPR stojí, nechci dítě - souložím v neplodné dny. A pročpak by to byl hřích, kdyby někdo s NA souložil v plodné dny ale s tím vědomím, že je zde určitá pravděpodobnost selhání, a pokud se tak stane tak dítě přijmu jako dar? Když s tímto myšlením do toho půjdu, proč by to měl být hřích?

Pokud by věta zněla: Uživatelé PPR (na rozdíl od uživatelů antikoncepce) přijímají skutečnost, že pohlavní styk v neplodném období může vést k novému životu“, také bych s ní nesouhlasil - nelze takhle lidi škatulkovat a dívat se na věc černobíle. Zde však záleží na tom, zda jsou tyto neplodné dny určeny správně a zda i v neplodné dny je nějaká pravděpodobnost početí. Popisoval jsem v jedné diskuzi příklad:

1. případ

Žiji s manželkou, máme tři děti a použijeme NA. Jsem si vědom toho, že je tu nějaká šance mít potomka (kondom není 100%). Když potomek přijde, příjmu ho, nebudu se zlobit: co se to stalo??? Manželce budu věrný, budu ji milovat.

2. případ

Žiji s manželkou, máme tři děti a použijeme PPR. Jsem si vědom toho, že je tu nějaká šance mít potomka (PPR není 100%). Když potomek přijde, příjmu ho, nebudu se zlobit: co se to stalo??? Manželce budu věrný, budu ji milovat.

Co těmito příklady chci říct? Podle ŘKC je první případ těžkým hříchem. Druhý případ není. Nepřipadá mi však, že by lidé v první případě těžce hřešili a ve druhém ne. Jejich myšlení je v obou případech stejné, výsledek také, u obou metod je pravděpodobnost selhání.

Jenomže církev říká, že i metodu PPR nelze užívat jen tak pro potěšení ze sexu, ale musí k tomu být spravedlivý důvod. Takže pokud PPR používám k tomu, abch si užil v neplodné dny, je to špatné? Jaké jsou ty spravedlivé důvody? To že si chci jen užít a nemít děti?

Když Bůh stvořil člověka, dal mu i sexualitu. Stvořil ho tak, aby pro něj byl sex příjemný. Proč ale?

Pokud by sex měl sloužit jen k plození dětí, příjemný by být nemusel. Já, kdybych chtěl děti, budu je mít i kdybych ze sexu „nic neměl“, protože prostě chci děti. A souložil bych, jen když bych se o ně snažil. Byla by to mnohdy dřina, třeba by se čas nedařilo, a pak bych měl obrovskou radost, kdyby se povedlo. To by byla otevřenost početí, při každém sexu u všech lidí na světě. Dovedete si představit o kolik milionů hříchů by bylo napácháno za den méně? Snad by neexistovalo smilstvo, znásilňování, nebyli by nechtěné děti, sexuální nevěra, nebyli by potraty. A jelikož by nás ani nenapadlo, že je možnost, aby byl sex příjemný, vůbec by nám to nevadilo.

Ale sex příjemný je, a je velmi příjemný. Byly jsme tedy stvořeni špatně? Byl do nás Bohem dán takový pud, který způsobuje více zla než dobra? Nebo je to na nás vložený kříž? Jak jsem již psal, děti bychom měli i kdyby příjemný nebyl a navíc by vymizelo tolik hříchů.

Mnoho lidí s mou úvahou souhlasit nebude, mnoho ano. To je jen důkazem toho, že církev toto vyvětlit nedokáže a pak vznikají takové rozpory.

Na závěr napíšu ještě shrnutí mého názoru: Použití NA není hříchem, pokud je to v manželství, z lásky a pokud jsem si vědom toho, že když budu mít dítě, přijmu ho.

!!! PS: tímto článkem nekritizuji metodu PPR !!!

… pokračování možná příště :)…

Zobrazeno 2128×

Komentáře

solipso

Blbost, není to těžké. Je to radost! Dobrý Bůh se nám za to odměňuje mnohonásobně už tady na zemi. Je to to samé, jako když máte pětikačku - můžete si za ni koupit super lízátko a vylízat je sám, nebo dvě obyčejnější, jedno z nich dát ségře a ona z něj má radost jak malý jarda a vy taky asi 1000x větší, než by vám mohlo dát nejlepší lízátko na světě, kdybyste ho vylízali sami.

Johan

Ele předvedla typickou ukázku toho, čemu katechismus říká "vina cizími hříchy", kam patří mlčení ke hříchu druhého, schvalování hříchu druhého či dokonce nabádání druhého ke hříchu. Vina na hříchu druhého je tak těžká, jak těžký je ten hřích, který druhý páchá. Slova Ele jsou tedy skutkovou podstatou těžkého hříchu.

Zobrazit 40 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Rubriky

Nejnovější

Autor blogu Grafická šablona signály.cz